Chasing Sunsets in Santorini
- Date: 12-15.10.2019 (2.5 days)
- Flight: Vienna – Santorini – Vienna
- Accommodation: Kamari Apartment (Light Blue Window Kamari Apartment)
- Rental car – mileage 100 km
- Total budget: 5 500 CZK / person (accommodation, car, petrol, 2x wine tasting, food, wine) + plane ticket approx 2 500 CZK
Plán cesty:
Den 1: Jižní část ostrova – Pyrgos – Venetsanos Winery – Megalochori – Emporio, White beach, Akrotiri Lighthouse západ slunce
Den 2: Severní část ostrova – Oia, cesta do Firy – vinice Gaia – Fira západ slunce
Den 3: Pláž Kamari, vinice Argyros, Perissa Black Sand Beach (Seaside Santorini)
(místa, která rozhodně stojí za návštěvu, jsou zvýrazněna)
K narozeninám jsem rodičům koupila letenky na Santorini. Letěli jsme v první půlce října, což se ukázalo jako ideální termín. Sezóna na Santorini totiž končí na konci října, tedy ještě je vše otevřené a můžete tak nasávat místní atmosféru plnými doušky. Zároveň je mnohem méně turistů, skoro žádný vítr a teplota kolem 30 stupňů. Značka ideál. Voda je sice už studenější, ale ještě není jenom pro otužilce a letenky? Cena poloviční než v hlavní sezónu.
Ubytovaní jsme byli kousek od letiště (na Santorini je všechno kousek) hned u pláže ve stylovém apartmánu dekorovaném jako celý ostrov do bílo modra. Za zmínku stojí, že voda z kohoutku na celém ostrově není pitná. To možná není žádné překvapení, ale to že je voda z kohoutku slaná, nás trošku zaskočilo. Pokud si plánujete umýt vlasy, přeji hodně štěstí!
Ráno jsem vstala na východ slunce a šla si zaběhat kolem pláže. Klid, nikdo nikde, jenom vy, slunce a moře. Po cestě jsem se ještě stavila pro mé snad nejoblíbenější jídlo na světě – řecký jogurt s ořechy naloženými v medu. Není nic lepšího než řecký jogurt v Řecku, vážně! Tak lehký a přitom krémový! Po příjemném a produktivním ránu jsme si šli půjčit auto, mini autíčko stěží pro čtyři lidi, a vydali jsme se na cestu.
První den bylo v plánu objet jižní část ostrova. Začali jsme ve vesničce Pyrgos. Útulná vesnička vypadá jako bílé kamenné bludiště. A taky že to bludiště je – jen co vás tato myšlenka napadne, vidíte před sebou na ceduli Labyrinth Traditional Houses. Modrá barva na kopulích, dveřích či okenicích samozřejmě nesmí chybět. V bludišti je schovaných spousta stylových obchůdků, které zdobí bílý kámen z venku i zevnitř. Je však třeba vyjet ráno, než vesničku zaplní lidé a bude příliš horko.
Plan of the journey:
Day 1: Southern part of the island – Pyrgos – Venetsanos winery – Megalochori – Emporio, White beach, Akrotiri Lighthouse for sunset
Day 2: Northern part of the island – Oia, the road to the Fira – Gaia winery – Fira sunset
Day 3: Kamari Beach, Argyros winery, Perissa Black Sand Beach (Seaside Santorini)
(must see places of this trip are highlighted)
As a birthday present, I bought my parent’s plane tickets to Santorini. We flew in the first half of October, which proved to be an ideal time to travel. The season on Santorini ends at the end of October, so everything is still open, and you can soak up the local atmosphere. In the same time there is less tourists, almost no wind and temperature around 30 degrees Celsius. Just perfect! The water is already colder, but not just for winter swimmers, and the flight tickets? Half the price comparing to high season.
We stayed few kilometers from the airport (on Santorini everything is nearby) right next to the beach in a stylish apartment decorated as the whole island in white and blue. There is one thing worth mentioning, the tap water across the island is not drinkable! This is no surprise, but the fact that the tap water is salty surprised us a little. If you plan to wash your hair, good luck!
In the morning I got up for sunrise and went jogging along the beach. Silence, nobody around, just you, the sun and the sea. Along the way I stopped for my favorite food in the world – Greek yogurt with nuts and honey. There is nothing better than Greek yogurt in Greece, I promise you! So smooth and creamy! After a delicious and productive morning we went to pick up our car rental, a mini car for four people, and we were ready to get on the road.
The first day we went around the southern part of the island starting in Pyrgos village. This cozy village looks like a white stone labyrinth which in fact it is – sign Labyrinth Traditional Houses speaks for itself. Of course, the blue color on the domes, doors or shutters is not missing. Hidden in the labyrinth are many stylish shops, which decorate the white stone houses from inside and outside. It is necessary to go in the morning before the village is filled with people and it is too hot.
Na doporučení jsme navštívili také vinici Venesanos s krásným výhledem na Firu a Oiu – tedy celou vnitřní stranu ostrova, který má tvar půlměsíce. Víno ani pohoštění k vínu nebylo špatné, na můj vkus ale příliš turistické.
Z vinice jsme se vydali na jih do vesničky Megalochori. Úplně prázdná vesnička byla naprosto okouzlující. Opět bílé domy, kostely, zvonice doplněné modrou barvou. Jelikož už bylo poledne a teplota stoupala, našla jsem si výmluvu proč si koupit další slaměný klobouk. Tento byl ale opravdu boží a navíc ruční práce!
The next stop was the Venesanos winery with beautiful view on Fira and Oia – the whole inner side of the island, which has the shape of a crescent. Neither the wine or food were bad, but it was too touristic for my taste.
From the winery we went south to the village of Megalochori. The completely empty village was charming – white houses, churches, bell towers with blue color. Since it was noon and the temperature was rising, I found an excuse to buy another straw hat. But this one was really cool and handmade!
Poté jsme pokračovali do vesničky Emporio s výhledem na staré ještě neopravené mlýny. Domy zde byly trošku do béžova a opět se městečko podobalo spíš labyrintu, kde člověku padá brada, pokaždé když zajde za roh. Však posuďte sami.
Další zastávka byla White beach a maják Akrotiri na konci ostrova. Nutno podotknout, že pláže na Santorini nejsou tím největším lákadlem, ale maják s výhledem na zbytek ostrova a nekonečnou mořskou hladinu byl skvělým místem pro západ slunce. Západ slunce přímo v Oie či Fiře měl však úplně jiné kouzlo.
We continued to Emporio village passing old unrepaired mills. The houses were a bit beige, and again the town looked more like a labyrinth, where a man’s chin falls every time he goes around the corner. Well, see for yourself.
The next stop was the White beach and Akrotiri lighthouse at the end of the island. As you probably know the beaches of Santorini are not the greatest attraction, but the lighthouse was a great spot to catch the sunset! Sunset in Oia or Fira, however, has a completely different charm.
Následující den byla v plánu severní část ostrova – tedy to hlavní Oia. Jeli jsme na sever kolem pobřeží a udivovali se nad množstvím vinic a nejrůznějších hotelů, například přímo ve větrných mlýnech. Mít svůj mlýn na přenocování, no není to romantika? Dnes byl ten den, kdy jsem děkovala autopůjčovně za tak malé auto. Parkování v Oia? Mission impossible! Vzhledem k tomu, že jsem během 3 minut musela z úzkých uliček asi 5x vycouvávat, vrátili jsme se na kraj města, kde jsme auto narvali na mini místečko tak o délce cyklistického kola. S velkou úlevou jsme vystoupili a šli objevovat město. Na Santorini je opravdu všechno menší než se zdá a tak jsme za chvíli dorazili na hlavní pěší třídu, která Oiou prochází. Velmi rychle jsme pochopili, že na ostrově nejsme sami, ale všichni jsou zde v Oie. A to nebyla hlavní turistická sezona! Brzy jsme však pochopili proč. Město je nádherné, krásné hotely, restaurace, kavárničky, obchůdky, nádherné výhledy, větrné mlýny a slavné kostelíky s modrými kopulemi. Je postavené ve srázu takže při procházce milionem schodů si člověk pěkně mákne. Ale co kapka potu, to nádherný výhled. Za návštěvu stálo také knihkupectví, které bylo v podzemí a přízemí uzoučkého domečku. Regály s knihami však byly i na střeše na otevřeném prostranství s neskutečným výhledem na moře a zbytek ostrova. Byla tam i lavička na čtení! Je pravda, že ubytovaná bych tady být nechtěla. Všichni vám totiž vidí na mini terásky, bazénky a prakticky do talíře. Na nejznámější výhled se stála dokonce fronta, ale jak to tak bývá, ten stejně nebyl ten nejkrásnější. Alespoň teda ne pro mě. Našli jsme si místo, z druhé strany města, kde je kopule také vidět a nikdo tam není (fotka, kde si držím klobouk).
The next day the northern part of the island together with its greatest attraction – Oia was planned. We drove north along the coast and marveled at the abundance of vineyards and all sorts of hotels, one directly in a windmill. To stay in your own windmill for a night? How cool is that! Today was the day I thanked the car rental company for such a small car. Parking in Oia? Mission impossible! Given that I had to back out from really narrow streets about 5 times in 3 minutes, we returned to more distant streets of the city, where we filled the car to a mini place about the length of a bike. With great relief we went to explore the city. In Santorini, everything is smaller than it seems, so we arrived at the main pedestrian street that passes through Oia in a minute. We suddenly realized that we are not alone on the island, but everybody is here in Oia. And it wasn’t even the main tourist season! I quickly understood why. The city is wonderful, beautiful hotels, restaurants, cafes, shops, magnificent views, windmills and famous churches with blue domes. It is built in very steep slope so when you walk you do a little bit of fitness as there is like a million stairs. But every single drop of sweat is compensated with a wonderful view. Worth to see was a bookstore which was inside of really narrow house. Bookshelves were also on the roof in the open space with an unbelievable view overlooking the sea and the rest of the island. They even had a reading bench up there! It is true that I would not want to be accommodated here. Everyone can see on your mini terrace, pool and practically into your plate. There was even a queue to see the most famous view, but as it usually is, it wasn’t the most beautiful one. At least not for me. We found a place on the other side of the city where the dome is also visible and there is no one around (the picture of me holding my straw hat!).
Jelikož se město začalo plnit jak nákupní centrum v USA na Black Friday, vydali jsme se dál směr Fira. Po cestě jsme ještě zastavovali na různé výhledy a procházky, např. na Skaros Rock. Z Oii se dá jít přímo do Firy pěšky. Není to náročná trasa, ale pokud je 32 stupňů, je třeba zvážit, kdy vyjít. My nakonec cestu šli po kouskách a popojížděli si autem.
Po krátkém odpočinku na pláži na vinici Gaia (má nejoblíbenější vinice na ostrově – více o víně v článku Santorinský poklad – bílé víno a mořské plody) jsme se vydali zpět do Firy najít nejkrásnější místo na západ slunce. To jsme našli kousek od hotelu Keti, kde je nádherný výhled a skoro žádní turisté. V tuto chvíli všechno utichá. Všichni se v klidu usadí a vychutnávají si barevnou show. Obloha se totiž promění barevně tolikrát, že když už si člověk myslí, že je konec, přijde ještě další a další barva. Byla to opravdu neskutečná podívaná a absolutní top našeho výletu.
As the city began to fill up like a shopping mall in the US on Black Friday, we decided to make our way to Fira. Along the way we stopped for views and walks, one of them being the Skaros Rock. From Oia one can walk directly to Fira. It’s not a challenging walk, but if it’s 32 degrees Celsius, you need to consider an early morning start. We decided to walk only parts of it and drove by car.
After a short rest in the Gaia winery on the beach (my favorite winery on the island – see more in my Article “Santorini´s Treasure – white wine and seafood) we headed back to Fira to look for the most beautiful spot for the sunset. We found this place near the Keti hotel; you have marvelous view and it is not crowded at all. At this point everything is still. Everybody sits quietly and enjoy the color show. The sky changes color so many times that when one thinks it’s over, there is another and another color coming. It was an amazing show and the absolute top of our trip.
Poslední den jsme si šli ještě užít sluníčka na pláž a zaplavat si. Jelikož vína není nikdy dost, přesunuli jsme se jen pár kilometrů dál vyzkoušet další Santorinskou vinici – Argyros. Výlet jsme zakončili na Perissa Black Sand Beach v nejlepší restauraci na ostrově – Seaside Santorini, kde jsme si kromě řeckého salátu dali čerstvé mušle, čokoládové brownies s vanilkovou zmrzlinou, rajčatovou marmeládou s pepřem a skleničku bílého vína. Božííí!
The last day we went to enjoy the sun on the beach and swim. Since there is never enough of wine, we moved a few kilometers further to try another Santorini winery – Argyros. We ended the trip in Perissa Black Sand Beach in the best restaurant on the island – Seaside Santorini. We ordered Greek salad, mussels, chocolate brownies with vanilla ice cream and tomato jam with pepper and a glass of local white wine. Delicious!
Jelikož jsme neměli zavazadlo k odbavení a stále měli víno, které jsme si koupili na vinici, museli jsme láhev na letišti vypít (naštěstí jsme na ni byli tři). Tatínek měl ještě u sebe nedopité ouzo (anýzovou pálenku, která rozhodně stojí za vyzkoušení). Na tu však zapomněl, a když jsme procházeli letištní kontrolou, chtěli mu ji vyhodit. A protože se plýtvat nemá, tak tatínek 1/3 lahve vypil k údivu a pobavení všech najednou. Pak už jsme se bavily jen my s mamkou, jelikož mi tatínek začal říkat Liloušku a to už je opravdu stav buď velké radosti, nouze či omámení alkoholem.
Santorini stálo opravdu za to a je skutečným symbolem Řecka. Dva a půl dne nám na ostrov bohatě stačily. Vidět Oiu a Firu jak přes den, tak v noci je doslova nutnost. Strmé srázy, na kterých jsou obě města postavená, vytváří božská panoramata a bílé kamenné domy? Ty dělají západy slunce tak výjimečné, protože nechávají barvu oblohy vyniknout. Na druhou stranu v malých vesničkách bez turistů si zase člověk vychutná jednotlivé detaily zdejší architektury mnohem více. Kdybych si však měla vybrat jednu věc, která se mi líbila nejvíc, tak to byl právě západ slunce ve Fiře.
A ponaučení z tohoto výletu? “Nikdy neztrácej čas, když je venku západ slunce, který by jsi měl vidět.” (C. JoyBell C.)
Since we had no luggage for check-in and still had a bottle of wine we bought in the winery, we had to finish it at the airport (luckily there were three of us). My dad was still carrying an ouzo (aniseed brandy – another Greek specialty worth trying) which he totally forgot about. When we went through the airport security check, they wanted to throw it away. And because it would be a waste, dad drank 1/3 of the bottle to amazement and amusement of everyone around all at once. The rest of the trip was very entertaining as my dad started to call me “Liloušku” which he calls me only when he is very happy, very stressed or intoxicated by alcohol.
Santorini was really worth the trip and is a true symbol of Greece. Two and a half days were enough for the island. Seeing Oia and Fira both during the day and at night is a must. The steep slope on which both cities are built makes the view on the city itself, the rest of the island and the sea just divine. And the white stone houses? That is what makes the sunset so special because it lets the colors of the sky to stand out. On the other hand, in small villages without tourists, you can enjoy the details of local architecture much more. But if I had to choose one thing that I liked the most, then it would be the sunset in Fira.
The lesson from this trip? “Never waste any amount of time when there is a sunset outside that you should be sitting under.” (C. JoyBell C.)