Hiking Mount kilimanjaro
- Date: 25.9.2021 – 09.10.2021 (14 days)
- Flight: Vienna – Doha – Kilimanjaro; Kilimanjaro – Zanzibar; Zanzibar – Doha – Vienna
Machame trail
- den start treku u brány Machame – Machame kemp
- den Machame kemp – Shira kemp
- den Shira kemp – Barranco kemp
- den Barranco kemp – Barafu kemp
- den Barafu kemp – Uhuru Peak (5 895 m) – Mweka kemp
- den Mweka kemp – brána Mweka a odjezd do hotelu v Moshi
Machame trail
- day start of the trail at Machame gate – Machame camp
- day Machame camp – Shira camp
- day Shira camp – Barranco camp
- day Barranco camp – Barafu camp
- day Barafu camp – Uhuru Peak (5 895 m) – Mweka camp
- day Mweka camp – Mweka gate and departure to hotel in Moshia
Kilimandžáro – nejvyšší hora Afriky. 5 895 m vysoká, nejvyšší samostatně stojící hora světa. To byl hlavní cíl naší výpravy do Tanzánie a splněný sen. Přesto, že všichni pravidelně běháme, cvičíme a chodíme po horách, přípravu jsme náhodě ponechat nechtěli. V článku se dozvíte nejen, jak výstup probíhal, ale také, jak jsme se na něj připravovali a co jsme si brali sebou.
Na Kilimandžáro vede 6 tras, které se liší nejen výhledy a různou krajinou, ale také délkou. Marangu trvá 5 dní, Umbwe a Rongai 6 dní, Machame, Shira a Lemosho 7 dní (Machame lze zkrátit na 6 dní).
Nejvíce oblíbené jsou Machame a Marangu. Jelikož Marangu trvá 5 dní, má také nejméně dní na aklimatizaci, což může výrazně ovlivnit celý výstup. Sílu aklimatizace jsme si vyzkoušeli již v Atacamě v Chile, kdy třetí den jsme výšku kolem 4 500 m ani nevnímali. I na základě této zkušenosti jsme zvolili trasu Machame. Navíc Machame prochází deštným pralesem, rašeliništěm, přes plošinu Shira, přes zeď Barranco až na samotný vrchol tzv. Uhuru Peak.
Kromě dubna, května a přelomu listopadu a prosince, kdy je zde období dešťů, se dá na Kilimandžáro vyjít celoročně. Nejvyšší sezona je v srpnu a září. My zvolili konec září a začátek října. Počasí na Kilimandžáru je stejně jako na horách nepředvídatelné a může se změnit kdykoliv. Proto je důležité se na výstup dobře připravit – jak fyzicky, tak vybavením.
Kilimanjaro – the highest mountain in Africa. 5 895 m high, the highest single mountain in the world. This was the main goal of our trip to Tanzania and a dream come true. Despite the fact that we all regularly run, exercise and hike mountains, we didn’t want to leave the preparation to chance. In this article you will not only learn how the climb went, but also how we prepared for it and what we took with us.
There are 6 routes to Kilimanjaro, which differ not only in views and different landscapes, but also in length. Marangu takes 5 days, Umbwe and Rongai 6 days, Machame, Shira and Lemosho 7 days (Machame can be shortened to 6 days).
Machame and Marangu are the most popular. As Marangu takes 5 days, it also has the least number of days to acclimatise, which can greatly affect the whole climb. We have already tested the power of acclimatization in Atacama, Chile, when on the third day we didn’t even notice the altitude of around 4,500m. Also based on this experience we chose the Machame route. Moreover, Machame passes through the rainforest, through peat bogs, over the Shira plateau, over the Barranco wall and up to the very top of the so-called Uhuru Peak.
Apart from April, May and late November and December, when there is a rainy season, Kilimanjaro can be climbed all year round. The peak season is in August and September. We opted for late September and early October. The weather on Kilimanjaro, like on the mountains, is unpredictable and can change at any time. Therefore, it is important to prepare well for the climb – both physically and with equipment.
Příprava
Z důvodu aklimatizace je vhodné na místo přiletět alespoň 3-4 dny předem. Tyto dny jsme strávili návštěvou safari – Manyara, Ngorongoro a Tangerine. I v safari se budete pohybovat nad 2tis výškových metrů a tak je tento program ideální pro aklimatizaci a zároveň krásný zážitek. Tyto národní parky byly krásné a jejich návštěvu jsem popsala v článku “Tanzánie.” Stejně tak jsme nechtěli odlétat unavení z výstupu , proto jsme se rozhodli zůstat ještě 4 dny na Zanzibaru a dopřát si náležitý odpočinek před letem a návratem do pracovního procesu.
Co se fyzické přípravy týče, aklimatizace a chůze se zátěží je klíčová. Ideálně jet každý víkend do hor a naplánovat si celodenní výstupy. Přes týden jsem ráno posilovala 6 dní v týdnu po dobu 40 minut. Každý den jsem posilovala střed těla a k tomu střídala nohy, ruce a záda. Odpoledne jsem pak obula pohorky, které jsem měla určené na výstup, vzala hůlky a šla chodit 10-20 kilometrů s batohem (cca 5-6kg). Když přišel kopec, šla jsem ho i vícekrát. To jsem opakovala 4x týdně, 2x jsem šla běhat 10 km. Po chůzi či běhu jsem si vždy dala alespoň na 10 minut strečink. Jeden den v týdnu jsem měla volno na rekonvalescenci. Tento režim jsem dodržovala zhruba měsíc a půl před odletem. Do té doby jsem cvičila, běhala či chodila standardně 1x denně, nikoliv dvoufázově.
Řešili jsme i očkování. Já jsem byla očkovaná klasicky na žloutenku A + B, žlutou zimnici (není povinná) a břišní tyfus. Očkování je dobré naplánovat kvůli přípravě nějakou dobu předem.
Preparation
It is advisable to arrive at least 3-4 days in advance for acclimatization. We spent these days visiting safaris – Manyara, Ngorongoro and Tangerine. Even in the safari you will be at 2,000 m asl and hence this program is ideal for acclimatization. These National Parks were beautiful and I have described their visit in the article “Tanzania.” Similarly, we did not want to leave tired from the climb , so we decided to stay 4 more days in Zanzibar and give ourselves a proper rest before flying and returning to work.
In terms of physical preparation, acclimatisation and walking with weight is key. Ideally go to the mountains every weekend and plan full day trails. Over the week I worked out 6 days a week for 40 minutes in the morning. Each day I strengthened my midsection and alternated legs, arms and back. Then in the afternoon, I would put on the hiking boots I had designed for the climb, grab my poles and walk 10-20 kilometres with my backpack (about 5-6kg). When the hill came, I walked it more than once. I repeated this about 4 times a week, 2 times I went for a 10km run. I always took at least 10 minutes to stretch after walking or running. Each week I had one day off for recovery. I followed this plan for about a month and a half before my flight. Until then, I exercised, ran or walked the standard 1x a day, not a two-step routine.
We also dealt with vaccinations. I was vaccinated for hepatitis A + B, yellow fever (not mandatory) and typhoid. It’s a good idea to schedule vaccinations some time in advance.
Výbava:
Z důvodu pojištění zrušení cesty jsme si výstup koupili od Go Afrika. V ceně jsme kromě ověřeného průvodce, týmu a jídla, měli stan, karimatky a velkou nepromokavou tašku na věci.
Základní pravidlo u oblečení zní: vrstvit. Volila jsem také rychle schnoucí a lehké materiály, které je možné obléknout i vícekrát – zejména merino. Neberte sebou, a to ani do Tanzánie, jednorázové sáčky a igelitové tašky. Jsou zde zakázány a může se vám stát, že za ně na letišti budou chtít úplatek. Víceúčelové lahve, nepromokavé pytle atd. jsou v pořádku. Sebou jsem si brala následující:
- Oblečení:
- batoh 33 l na věci + jídlo a vodu přes den a nepromokavý obal
- 2 boty – jedny kotníkové nepromokavé, druhé nízké na teplo + na přezutí do kempu
- návleky (proti vodě, ale i štěrku a prachu)
- nepromokavé navlékací kalhoty
- merino spodní prádlo
- 1x merino rolák (merino 250g)
- 1x mash pro odvod potu (podvlékací tílko)
- 1x merino dlouhý rukáv tenké (merino 145g)
- 1x podvlékací merino kalhoty (na spaní + na výstup na vrchol)
- 1x legíny
- 1x merino softsheelové kalhoty
- 2x triko merino
- 1x merino ponožky krátké
- 1x merino ponožky tenké (pod sibiřky)
- 1x merino sibiřky
- 3x ponožky merino dlouhé
- 1x neprofuk vesta
- 1x merino mikina
- 1x rukavice merino tenké
- 1x tlusté expediční rukavice (případně teplé lyžařské rukavice) – palčáky
- péřová bunda (700 cuin) do kempu + na výstup na vrchol
- bunda s vlněnou náplní na přes den
- goretexová nepromokavá bunda
- čepice a čelenka
- brýle proti slunci
- nákrčník merino
- termosky (alespoň 2 litry)
- filtrační flaška (já měla termosku od Crazy Cap s modrým světlem), ale vodu převařují, takže to bylo spíše jen pro jistotu
- vak na pití (1,5 – 2 litry) + termovak
- nepromokavý pytel do denního batohu na věci (nosím vždy, aby mi opravdu nic nepromoklo)
- nepromokavý pytel na špinavé věci (jednorázové plastové sáčky zde nejsou povoleny)
- termo hrnek + lžička-vidlička (pokud preferujete svoje, jinak není třeba)
- teplý spacák
- karimatka (já měla svoji i když karimatka byla v poskytnuté výbavě a používala jsem oboje, aby mi nebyla od země zima)
- dobrá čelovka
- pojištění na výstup
- zahřívací polštářky (měla jsem v rukavicích při výstupu na vrchol, když bylo -22 stupňů a byl to docela life saver i s expedičníma rukavicema)
- kraťasy
- pero a zápisník
- zámek na věci
- hůlky
- kšiltovka
- hotovost (200 USD je oficiální limit)
- ucpávky do uší a maska na oči
- ručník
- powerbanka a nabíječky
- Kosmetika:
- kartáček a pasta, čistící ubrousky, drobná kosmetika, opalovací krém SPF 50 (doporučuji namazat se i když zrovna slunce nesvítí), hřeben, gumičky, dezinfekce na ruce, kapesníky, toaletní papír, balzám na rty, manikůrní nůžky, pilník na nehty, náplasti a tejpy
- Léky:
- malý repelent do pralesa (jinak nebylo třeba), paralen, aspirin, ibuprofen, černé uhlí, endiaron, lactobacily, kapky do očí, vitamín C, dezinfekce, pastilky do krku, rehydratační sáčky, fenistil, magnézium a širokospektrální antibiotika
- Jídlo:
- raw tyčinky a ovocné kapsičky – 2 na den, sušené ovoce, oříšky
Equipment:
Due to trip cancellation insurance, we bought the climb from Go Africa. In addition to a guide, a team and food, the price included a tent, camping mats and a large waterproof bag for our gear.
The basic rule of thumb with clothes is: layering. I also chose fast-drying and lightweight materials that can be worn multiple times – mostly merino. Do not take disposable plastic bags with you, even to Tanzania. They are forbidden here and you may be asked for a bribe at the airport. Reusable bottles, waterproof bags etc are fine. I took the following with me:
- Clothes:
- 33 l backpack for gear + food and water during the day and a waterproof raincoat for backpack.
- 2 boots – one waterproof ankle boots, the other low boots for warm weather + for changing into at the campsite
- gaiters (against water, but also against gravel and dust)
- waterproof pull-on trousers
- merino underwear
- 1x merino turtleneck (merino 250g)
- 1x sweat wicking mash (underwear)
- 1x merino long sleeve thin (merino 145g)
- 1x merino underwear pants (for sleeping + for climbing to the top)
- 1x leggings
- 1x merino softshell trousers
- 2x merino shirt
- 1x merino short socks
- 1x merino socks thin (under thick socsk)
- 1x merino thick socks
- 3x merino socks long
- 1x windproof vest
- 1x merino sweatshirt
- 1x merino gloves thin
- 1x thick expedition gloves (or warm ski gloves) – mittens
- down jacket (700 cuin) for the camp + for the climb to the summit
- jacket with wool filling for day hiking
- goretex waterproof jacket
- hat and headband
- sunglasses
- merino neck warmer
- thermos (at least 2 litres)
- filter bottle (I had a Crazy Cap thermos with a blue light), but they boil the water, so it was more like a “just in case” solution
- drinking bag (1.5 – 2 liters) + thermo bag
- a waterproof inside bag for my day backpack (I always carry it so nothing really gets wet)
- waterproof bag for dirty clothes (disposable plastic bags are not allowed here)
- thermo mug + spoon-fork (if you prefer your own, otherwise no need)
- warm sleeping bag
- a camping mat (I had my own even though a mat was included in the equipment provided and I used both to keep the cold off the ground)
- a good headlamp
- insurance for the climb
- heating pads (I wore them under gloves when climbing to the summit when it was -22 degrees and it was quite a life saver)
- shorts
- pen and notebook
- lock for stuff
- hiking poles
- cap
- cash ($200 is the official limit)
earplugs and eye mask - towel
- powerbank and chargers
- Cosmetics:
- toothbrush, toothpaste, cleansing wipes, small cosmetics, SPF 50 sunscreen (I recommend putting on sunscreen even if the sun isn’t shining), comb, rubber bands, hand sanitizer, tissues, toilet paper, lip balm, manicure scissors, nail file, band-aids and tape
- Medication:
- a small repellent (for rainforest, otherwise not needed), paralen, aspirin, ibuprofen, black charcoal, endiaron, lactobacilli, eye drops, vitamin C, disinfectant, throat lozenges, rehydration packages, fenistil, magnesium and broad spectrum antibiotics
- Food:
- raw bars – 2 per day, dried fruit, nuts, fruit pouches 2 per day
Co je dobré vědět
Odpoledne před trekem se vám přijde představit váš průvodce. Dá vám základní informace o trase, jak každý den bude vypadat, zeptá se na vaši kondici, nějaká extra přání a zkontroluje vám věci. Proto je třeba mít věci již nachystané. Dozvíte se například, že každý den večer průvodci přijdou a řeknou plán na další den – v kolik bude budíček, v kolik bude snídaně, změří saturaci kyslíku v krvi, dají vám informaci o počasí a jak se obléci a popíšou trasu.
Bylo nás pět a náš tým sčítal 14 členů – 3 průvodci, kuchař, číšník, nosiči. Neuvěřitelné že? Připadáte si až hloupě, ale zde je mít takový tým povinnost a je dobré to brát tak, že je to součástí programu zaměstnanosti místních. Je až neskutečné, jaký komfort vám poskytují. Zatímco, vy jdete na trase, nosiči s jídlem a věcmi na hlavně vás předbíhají jeden po druhém a v momentě, kdy dorazíte do kempu, již máte stan s věcmi připravený včetně jídelního stanu s židlemi.
Saturace kyslíku v krvi se měří ráno i večer. Dostanete takovou klipsu na prst. Normální hodnota je 90-100 mmHg. Při hodnotách menších než 60 hrozí bezprostřední kritická desaturace a ztráta vědomí. Pokud by tedy vaše hodnota klesla k 60, jeden z průvodců by vás otočil a vrátil se s vámi dolů. Hodnoty pečlivě zaznamenávají v průběhu celé trasy.
Průvodci kontrolují i kolik pijete. Aby byla krev dostatečně naředěná, je třeba pít mnohem více, než jste zvyklí. Sám průvodce jde sice s půl litrovou lahví v ruce celou trasu, ale má k tomu dobré vysvětlení” “Voda se nosí v břiše, ne na zádech.”
Na co je dobré se také připravit, je že nemůžete jít svým tempem. Tempo udává průvodce s neustálým opakováním “Pole, pole” – “Pomalu, pomalu.” To znamená, že jdete krok sun krok. Jdete sice konstantně, bez pauz, ale za to šnečím tempem. Je třeba si uvědomit, že se jedná o proces aklimatizace a zvyknutí si na tempo ve vyšších výškách.
Co se týče speciálních přání, úplně na ně nespoléhejte a berte je s rezervou. Zmínili jsme například nesmažené věci a více banánů pro každého a úplně se neuskutečnilo ani jedno. Ale to byl detail.
Jídlo na trase bylo velmi dobré. Měli jsme dostatek zeleniny, rýže, polévky a kuchař si zasloužil opravdu velkou poklonu. Totéž jsme slyšeli i od ostatních skupin, takže jídla se není třeba bát a můžete se na něj těšit.
Co se vody týče, měli jsme sebou termosku s modrým světlem Crazy Cap, kdy by modré světlo mělo odstranit viry a bakterie. Vodu však převařovali a hlavně voda v horách je čistá i sama o sobě. Většina lidí vodu ani neřešila a byli v pořádku.
A jak je to se záchodem na trase? K našemu překvapení bylo na trase i v kempech čisto. Na trase si můžete zajít odskočit téměř kdekoliv mimo trasu a jen nesmíte za sebou zanechávat toaletní papír. Dřevěné budky v kempech byly ok, nic příšerného. Navíc v kempech průvodci hlídají, aby lidé nechodili na záchod bokem, a udržují tak čistotu.
Good to know
In the afternoon before the trek, your guide will come to introduce himself. He will give you basic information about the trail, what each day will be like, ask about your fitness, extra requests and check your gear. That’s why it’s important to have your stuff ready. You will learn that each evening the guides will come and tell you the plan for the next day – what time to wake up, what time breakfast will be, measure your blood oxygen saturation, give you information about the weather, how to dress, and describe the trail for the day.
There were five of us and our team numbered 14 – 3 guides, a cook, a waiter, porters. Unbelievable, right? You feel almost silly, but here having such a team is a must and it’s good to think of it as part of the locals’ employment program. The comfort they provide is unbelievable. While you are walking on the trail, the porters with food and other stuff on their head overtake you one by one and by the time you reach the campsite you already have a tent with stuff ready including a dining tent.
Blood oxygen saturation is measured in the morning and in the evening. You get a clip on your finger. The normal value is 90-100 mmHg. Values less than 60 risk mean risk of immediate critical desaturation and loss of consciousness. So if your reading dropped to 60, one of the guides would turn you around and come back down with you. They carefully record the values throughout the whole trail.
The guides also check how much you drink. To keep the blood sufficiently diluted, you need to drink much more than you are used to. The guide himself walks the whole trail with a half-litre bottle in his hand, but he has a good explanation” “Water is carried in your stomach, not on your back.”
What’s also good to know is that you can’t go at your own pace. The pace is set by the guide with constant repetition of “Pole, pole” – “Slow, slow.” You walk at a constant pace, without pauses, but at a snail’s pace. However, remember that it is a process of acclimatisation and getting used to the pace needed at higher altitudes.
As for special requests, don’t rely on them completely. For example, we mentioned no fried food and more bananas for everyone and neither completely happened. But that was a detail.
The food along the route was very good. We had plenty of vegetables, rice, soup and the cook deserved a really big compliment. We heard the same from other groups, so food is nothing to be afraid of but something to look forward to.
As for the water, we had a Crazy Cap thermos with us, where the blue light is supposed to remove viruses and bacteria. However, they boiled the water. Moreover, the water in the mountains is clean on its own. Most people didn’t even care about the water quality and were fine.
And what about the toilet on the trail? To our surprise, the trail and campsites were clean. You can go almost anywhere on the trail but you just can’t leave toilet paper behind. The wooden cabins in the campsites were ok, nothing horrible. In addition, at the campsites, guides make sure that people do not go to the toilet sideways to maintain cleanliness.
Den 1 – start treku u brány Machame 1 800 m n.m. – Machame kemp 2 835 m n.m.
Je to tady, začínáme! U brány šroubujeme hůlky, nasazujeme batohy a chystáme se k výstupu (stejně jako další desítky lidí a to jsme šli v době covidu, kdy obsazenost byla 30 %). Průvodci a nosiči prochází kontrolou vybavení (často se totiž stávalo, že neměli dostatečné vybavení a zaplatili za to svým zdravím) a vyřizují povolení ke vstupu našeho týmu. Byl to takový chaos a taková zvláštní atmosféra, kdy už chcete hrozně vyrazit, ale přitom vůbec netušíte, co vás čeká.
Brána Machame se nachází ve výšce cca 1 800 m n.m. Trasa vede 11 km tropickým deštným pralesem do Machame Camp ve 2 835 m n.m. Převýšení tedy 1 035 m n.m. Trek trvá 5-6 hodin včetně krátké obědové pauzy. Počítejte s tím, že oběd si nosí každý sám a na neskladnou krabičku je třeba mít v batohu místo, popřípadě ji nějak přidělat lanky.
V pralese často prší, a proto mějte sebou nachystané nepromokavé věci. My měli štěstí a měli jsme krásně. Můžete vidět opice, chameleony a jiná zvířata. Chameleoni jsou zde úplně malincí, a kdyby nám to průvodce neřekl, asi se spokojíme s “jé hele ještěrka!” Tohle je také jediná část trasy, kdy potřebujete repelent. Kemp Machame se nachází nad deštným pralesem na již řidčeji zalesněné ploše.
Odložili jsme si věci a náš průvodce nás ještě poslal, vyjít si o 15-20 minut výše a tam posedět dalších 15-20 minut a udělat si dechové cvičení. V rámci aklimatizace je vždy dobré spát níže, než do jaké nadmořské výšky jste vyšli.
Day 1 – start of the trail at Machame gate 1 800 m asl. – Machame camp 2 835 m asl.
Here we go, here we go! At the gate, we bolt on our poles, put on our backpacks and get ready to hike (as well as dozens of other people and we went at the time of covid, when the occupancy rate was 30%). The guides and porters go through the equipment check (it often happened that they did not have enough equipment and paid for it with their health) and process the permission to enter our team. It was such a chaos and such a strange atmosphere, when you want to go so badly, but you have no idea what is waiting for you.
The Machame gate is located at 1,800 m above sea level. The route leads through the tropical rainforest to Machame Camp at 3,010 m. The elevation gain is 1,200 m. The trek takes 5-6 hours including a short lunch break. Everyone brings his own bulky lunch box and you need to have space in your backpack for it or somehow attach it with ropes.
It often rains in the rainforest, so take a waterproof gear with you. We were lucky and had a beautiful weather. You can see monkeys, chameleons and other animals. The chameleons here are tiny and if the guide hadn’t told us, we probably would have settled for “oh look lizard!” This is also the only part of the trail where you need repellent. Machame Camp is located above the rainforest in an already sparsely forested area.
We dropped off our gear. The guide told us to hike 15-20 minutes higher up, sit there for another 15-20 minutes and do some breathing exercises. As part of the acclimatization process, it’s always good to sleep lower than the altitude you went up to.
Den 2 – Machame kemp 2 835 m n.m. – Shira kemp 3 750 m n.m.
Po brzké snídani v 6:30 ráno se pokračuje přes rašeliniště k náhorní plošině Shira do Shira Camp ve 3 750 m n.m. Jedná se o kratší trek o délce 5 km s převýšením 915 m n.m., který půjdete zhruba 5 hodin. Lesní krajina se najednou změní na křovinatou a budete mít tak výhled nejen na pohoří před vámi, ale také na vedlejší horu Mr. Meru. Brzo odpoledne dorazíte do kempu, kde můžete relaxovat. Z kempu jsou hezké výhledy na Kilimandžáro před vámi a okolní krajinu. Během západu slunce sluneční paprsky osvětlují skály a ledovec na vulkánu Kibo.
Day 2 – Machame Camp 2 835 m asl – Shira Camp 3 750 m asl
After an early breakfast at 6:30am, you will continue across the peat bog to the Shira Plateau and Shira Camp at 3,750m asl. This is a shorter trail of 5km with an elevation gain of 915m and will take approximately 5 hours. The forest landscape will suddenly turn scrubby and you will have a view of not only the mountain range in front of you, but also of the mountain Mr. Meru. In the early afternoon you will arrive at the campsite where you can relax. From the campsite there are nice views of Mount Kilimanjaro in front of you. During sunset, the sun’s rays illuminate the rocks and glacier on Kibo volcano.
Den 3 – Shira kemp 3 750 m n.m. přes Lava Tower kemp 4 600 m n.m. do Barranco kemp 3 900 m n.m.
Tento den je aklimatizační a čeká vás opět cca 6 – 7 hodin na trase. Nejprve se stoupá na 7 km asi 800 výškových metrů přes Shira Plateau do Lava Tower Camp ve výšce 4 600 m n.m. Tam zůstanete alespoň hodinu kvůli aklimatizaci na oběd. Na Shira Plateau jsou krásné výhledy, ale také tam hodně fouká, mějte tedy sebou teplejší a neprofuk věci. Poté se sestupuje 3 km dolů do výšky 3 900 m n.m. do Barranco kempu, který jak jeho název napovídá, leží hned vedle slavné stěny Barranco. Z každého kempu byl krásný výhled a východ slunce stál za to. Příroda se při výstupu stále mění. Na této části trasy vegetace ubývá a krajina se mění na alpskou polopoušť a poté na arktickou poušť. Při sestupu do Barranco Valley můžete v okolí vidět různé květiny jako velké lobelky, ale také obří kaktusy.
Day 3 – Shira Camp 3 750 asl through Lava Tower Camp 4 600 asl to Barranco Camp 3 900 m n.m.
This day is an acclimatization day and you will spend about 6 – 7 hours on the trail again. First, you will hike for 7 km about 800 meters of altitude across the Shira Plateau to Lava Tower Camp at 4,600 m. You will stay there for at least an hour to acclimatize for lunch. There are beautiful views on Shira Plateau, but it is also very windy, so bring warmer and windproof gear. Afterwards, you descend 3 km down to 3,900 m asl to Barranco Camp, which as its name suggests, is right next to the famous Barranco Wall. Every campsite had a beautiful view and the sunrise was worth it. The scenery kept changing as we hiked. On this part of the route, the vegetation dwindles and the landscape changes to an alpine semi-desert and then to an arctic desert. As you descend into the Barranco Valley, you can see a variety of flowers such as large lobelia, as well as giant cacti.
Den 4 – Barranco kemp 3 900 m n.m. – Barafu kemp 4 673 m n.m.
Dnešní den je na programu náročnější úsek o 10 km trvající 8 hodin, který začíná hned na stěně Barranco. Poté, co nás ráno probudila lavina kamení padající ze stěny, bylo jasné, že tento den je třeba být obezřetný. Je to vlastně taková via ferrata obtížnosti C bez jištění. Nutno podotknout, že zatímco vy opatrně stoupáte nahoru, nosiči s batohama na hlavě po stěně lezou nahoru, jakoby pod nimi žádná stěna nebyla. Cesta pokračuje po zvlněném okraji útesu nahoru a dolů, přes řeku a skalnaté plošiny a po cestě je třeba překonat několik strmějších a skalnatých úseků. Tento den mějte určitě na hlavě čepici či kšiltovku. Pokud paří slunce, mohla by se vám lehce zatočit hlava. Za řekou uvidíte velmi strmou šotolinovou cestičku, která vede cik cak. Jakmile úsek zvládnete, jste v Karanga Valley a čeká vás pauza na oběd. Po obědě budete stoupat cca 2-3 hodiny do kempu Barafu do 4 673 m n.m. Po cestě můžete pozorovat jižní ledovec na vulkánu Kibo. Odpoledne dostanete brzkou večeři a jdete spát kolem 5-6 hodiny odpoledne, abyste stihli alespoň něco naspat před závěrečným nočním výstupem na vrchol.
Day 4 – Barranco Camp 3 900 m asl – Barafu Camp 4 673 m asl
Today’s program is a more challenging 10 km section lasting 8 hours, which starts right on the Barranco wall. After being woken up in the morning by an avalanche of rocks falling from the wall, it was clear that we needed to be cautious this day. It’s actually a via ferrata of difficulty C without belay. It should be noted that while you carefully climb up, porters with backpacks on their heads climb up the wall as if there is no wall below them. The route continues up and down on the undulating cliff edge, crossing the river and rocky plateaus. There are several steeper and rockier sections to pass along the way. Be sure to wear a hat or cap on this day. If the sun is shining, you could get a easily dizzy. Past the river, you will see a very steep gravel path that zig zags. Once you have completed the section, you are in the Karanga Valley and a lunch break awaits. After lunch you will hike for about 2-3 hours to Barafu Camp at 4,673 m. On the way you can see the southern glacier on Kibo Volcano. In the afternoon, you will get an early dinner and go to bed around 5-6 pm to get at least some sleep before the final night hike to the summit.
Den 5 – Barafu kemp 4 673 m n.m. – Uhuru peak 5 895 m n.m. – Mweka kemp 3 080 m n.m.
Den „D“ – výstup na Uhuru Peak – nejvyšší vrchol Kilimandžáro. Budíček o půlnoci. Oblékáme vše, co máme, dáváme si lehké občerstvení a měříme saturaci kyslíku v krvi. Žádné informace o trase? Ptáme se tedy průvodce, ale ten mlží a jen nám říká, že na Stella pointu bychom měli být při východu slunce a že na vrchol už nejde celý tým, ale jen my a průvodci. Ptáme se tedy znovu, jak bude trasa vypadat, nic. Poté pouze s vodou, něčím malým na energii a prázdným batohem vyrážíme na trasu. Před námi se už k vrcholu vine světelný had lidí, kteří vyšli před námi. První co, se vysvlékáme. Je nám teplo (je lepší se obléci méně a přiobléci se až kolem 3-4 ráno, kdy je teplota nejnižší). V našem případě -22 stupňů. V této výšce už lidem bývá často zle od žaludku či musí častěji na záchod. Skupinky tedy hodně zastavují a často se rozdělují. Já jsem se lehce zpotila a poté, když jsme stáli, tak mi mrzly nohy. Ruce mi jen díky zahřívacím polštářkům, které jsem měla v každé rukavici, nemrzly. Ve chvíli když už jsem nohu necítila téměř ke kotníku, nás průvodce rozdělil a já s ním šla sama. Navíc mi zamrzla voda ve vaku i přes termo obal, takže jsem měla 0,7 litru v termosce na celý výstup na vrchol (dejte si do termosek čaj – uděláte rozhodně lépe než s teplou či studenou vodou). Šli jsme rychleji, abych se zahřála, a zároveň jsem musela jít docela náročným stylem chůze – jako bych chtěla sedřít podrážku, aby se mi třením nohy zahřály. Rychlejší tempo mi ale pomohlo. Na Stella Pointu, což je okraj kráteru, odkud už výstup není tak příkrý, jsme byli ještě za tmy a ze Stella pointu za 20 minut na vrcholu. Na vrcholu jsou lidé většinou tak 10-15 min, vyfotí se a jdou rychle dolů, aby jim nebylo zle. My čekali na východ slunce. Byla kosa, ale bylo to vlastně kouzelné. Kolem vás naprosté ticho, nikdo nikde, jen měsíční krajina, ledové kry a barvící se obzor do neskutečných odstínů červené a růžové. Byl to nezapomenutelný zážitek, jsme na “Střeše Afriky!”
Východ slunce je zde nejen krásný, ale tak silný, že dodá všem jak mávnutím kouzelného proutku energii a vůli dojít až na vrchol. Rázem se velmi oteplí a krajina vypadá s modrou oblohou úplně jinak. Poté jsme již všichni spolu seběhli hlubokým černým popelem přímo dolů. Jedete vlastně jak na lyžích. Už bylo horko, ale skrz prach a ostré slunce opravdu nestojí za to se vysvléci úplně. Je to vlastně stejná trasa, kterou jdete nahoru, ale připadá vám jinak, protože popel, který byl předtím zmrzlejší a šlo se v něm o něco lépe, je teď pořádně hluboký.
Po příchodu do kempu Barafu dostanete půl až hodinu na odpočinek a poté si musíte sbalit všechny věci, aby nosiči mohli vyrazit napřed. Ještě jsme dostali občerstvení, abychom doplnili energii a šlo se dále. Máte sice pocit, že už je celý den za vámi, ale je teprve ráno.
Trasa do Mweka kempu mi spíše splývá, rozebírám si v hlavě výstup a znovu si ho přehrávám. Mweka Camp je ve výšce 3 080 m.n.m. V této výšce už je znatelně více kyslíku a vy si tak lépe odpočinete a zregenerujete po náročném výstupu.
Dnešní den byl dle očekávání určitě nejnáročnější. Jde se 19 kilometrů a na trase jste 13 – 15 hodin. Navíc ve vyšší nadmořské výšce. Z Barafu kempu se jde 4,3 km na Stella point (udává se 6 hodin) a na Uhuru peak neboli vrchol Kilimandžára je to ještě 700 metrů (cca 1 hodina). Jak se klesá níže a níže, všem se udělá rázem lépe a vrací se energie. Průvodci nám rázem vysvětlují, že trasu nepopisují, protože ji stejně po tmě nevidíme a tak se nám jde lépe, než kdyby nám řekli, že to bude 4,3 km prudce do konce sypkým popelem. Úspěšnost výstupů je však vysoká, průvodci vědí, co dělají, takže se není třeba obávat. Sednout či nesednout to může každému, já měla štěstí, že mi to ten den zrovna sedlo velmi, nadmořskou výšku jsem vlastně necítila a boj se zimou jsem vyhrála.
Day 5 – Barafu Camp 4 673 m n.m. – Uhuru peak 5 895 m n.m. – Mweka Camp 3 080 m n.m.
Day “D” – climbing Uhuru Peak – the summit. Wake up at midnight. We put on everything we have, have a light snack and measure our blood oxygen saturation. No trail information? So we ask the guide, but he is vague and just tells us that we should be at Stella Point at sunrise and that the whole team is not going to the summit, just us and the guides. So we ask again what the trail will look like, nothing. Then with only water, something small for energy and an empty backpack we are hitting the trail. Ahead of us, a luminous snake of people, who have left before us, is already winding its way to the summit. First thing, we undress. We are warm (it’s better to wear less and get dressed more around 3-4 a.m. when the temperature is the lowest). In our case -22 degrees. At this altitude, people often get sick from their stomach or have to go to the bathroom more often. So the groups stop a lot and often split up. I was sweating slightly and afterwards my feet were freezing when we were standing. My hands didn’t freeze just because of the heating pads I had in each glove. At the point when my foot could no longer feel almost up to my ankle, the guide separated us and I walked with him alone. In addition, the water in my bag froze despite the thermo wrap, so I had 0.7 litres in my thermos for the whole hike to the top (put tea in your thermoses – you’ll definitely do better than with hot or cold water). We walked faster to keep warm, and at the same time I had to walk in quite a challenging walking style – like I wanted to rub the sole of my shoe to keep my foot warm by rubbing it. The faster pace helped though. At Stella Point, which is the edge of the crater from where the ascent is not so steep, we were still in the dark and from Stella Point we were at the top in 20 minutes. People are usually at the top for about 10-15 min, take a picture and go down quickly so they don’t get sick. We were waiting for the sunrise. It was cold, but it was actually magical. Complete silence around you, no one anywhere, just the moonscape, ice floes and the horizon turning incredible shades of red and pink. It was an unforgettable experience, we are on the “Roof of Africa!”
The sunrise here is not only beautiful, but so powerful that it gives everyone energy and will to continue all the way to the top. It gets very warm and the landscape looks completely different with a blue sky. After that we all ran down together in a deep black ash. You’re actually skiing down. It was already hot, but through the dust and strong sun, it’s really not worth getting completely undressed. It’s basically the same route you take up, but it feels different because the ash (which was frozen before and you could walk a bit better in it) is now really deep.
Once you arrive at Barafu Camp, you get half to an hour to rest and then you have to pack all your stuff so the porters can go ahead. After we got a snack to replenish our energy and moved on. You may feel that the whole day is over, but it’s only morning.
The route to the Mweka camp is rather blurred, I analyze the climb in my head and replay it again. Mweka Camp is at an altitude of 3,080 m. At this altitude there is already noticeably more oxygen and you can rest and recover better after a hard climb.
As expected, today was definitely the most challenging day. It is 19 kilometres and you are on the route for 13 – 15 hours. Moreover, at a higher altitude. From Barafu camp it is 4.3 km to Stella point (6 hours) and to Uhuru peak or the top of Kilimanjaro it is another 700 meters (about an hour). As one descends lower and lower, everyone feels better and has more energy. The guides explain that they didn’t describe the trail before because we can’t see the terrain in the dark anyway, so it’s better than if they’d told us it would be 4.3 km of steep ashy terrain. However, the success rate of the hike is high, the guides know what they are doing, so there is no need to worry. It may or may not suit everyone, I was lucky that it suited me very well that particular day, I didn’t really feel the altitude and I won my battle with the cold.
Den 6 – Mweka Camp 3 080 m n.m. – Mweka gate 1 630 m n.m.
Tento den vás čeká lehká závěrečná fáze sestupu přes deštný prales až k bráně Mweka ve výšce 1 630 m n.m. Jde se asi 10 kilometrů 3 – 4 hodiny.
V kempu jsme ještě rozdělili peníze pro celý tým. Je dobré říct, kolik, kdo dostane před celým týmem, aby si někdo nenechal více. Za každého z nás jsme rozdělili 200 dolarů a peníze předali hlavnímu průvodci. Nosičům jsme rozdali nějaké oblečení a jídlo, které nám zbylo. U brány jsme se potom rozloučili a přesunuli se už jen s průvodci autem do hotelu v Moshi. Tam jsme si vyzvedli věci, které jsme tam před odchodem nechali a od průvodců dostali diplom. Poté jsme se již všichni vrhli na sprchu. Po 6 dnech bez sprchy v poměrně horkém počasí a prachu to byla balada. Poté jsme doma ohlásili šťastný návrat z treku a umyli vše od prachu (protože tak zaprášené věci fakt balit nechcete). Na trase celou dobu nebyl signál, pouze místy někdo nějaký signál chytl, ale to jsme ani moc neřešili a užívali si detox od technologií. Byla to pecka 🙂
Day 6 – Mweka Camp 3 080 m n.m. – Mweka gate 1 630 m n.m.
On this day, you will have an easy final descent through the rainforest to the Mweka Gate at 1,630 m. It is about 10 kilometres and it takes 3-4 hours. At the campsite, we distributed money for the whole team. It is good to announce who gets what in front of the whole team, so someone doesn’t keep more. We split $200 each and gave the money to the head guide. We gave the porters some clothes and food we had left. At the gate we said goodbye to our team and moved to our hotel in Moshi just with the guides. There we picked up our staff we had left there before we left for the trail and received a diploma from the guides. After that, we were all ready for a shower. After 6 days in rather hot weather and dust, the shower was a ballad. Afterwards, we announced our happy return from the trail at home and washed everything that was covered by the dust off (you really don’t want to pack such dusty stuff). There was no signal on the trail the whole time, only in few places someone picked up some a signal, but we didn’t really worry about that and enjoyed the detox from technologies. It was a blast 🙂
Výstup na Kilimandžáro byl neskutečný zážitek. Nádherná příroda, výhledy a lidé, od kterých se můžete hodně naučit. Nic podobného jsem předtím nezažila a vrchol nejvyšší hory Afriky si představovala úplně jinak. O to to pro mě bylo větší překvapení. Takové, že mi spadla brada úžasem. Rozhodně výstup doporučuju absolvovat každému, kdo rád chodí po horách. Je to jiné, než běhat po vrcholcích Alp. Nejde to úplně popsat, je to totiž něco, co si musíte zkusit sami. Jděte do toho!
Climbing Kilimanjaro was an incredible experience. Beautiful nature, views and people from whom you can learn a lot. I hadn’t experienced anything like it before and had a very different idea of the summit of Africa’s highest mountain. That is why it was a huge surprise for me. Such a suprise that my chin dropped in amazement. I definitely recommend the climb to anyone who likes to hike mountains. It’s different than running on the peaks of the Alps. I can’t quite describe it because it’s something you have to try for yourself. Go for it!